veruška

Vypravěč:
V šumavském polesí, v tom ráji vřesu,
pracoval drvoštěp ze státních lesů.
Vyzbrojen sekerou, rumem a pilou,
smrkům a modřínům rád pustil žilou.
Protože na blízku nebyla školka,
chodil s ním kluk Jeník a Mařenka holka.
Zatímco tatínek dělal z lesa paseku,
dala se Mařenka hlasitě do breku.

Mařenka:
Jeníku, Jeníku, mě to tu nudí,
vždyť chytím vlka, ten mech příliš studí.
Projdem se bratříčku jen malou chviličku,
malin a borůvek narveme trošičku.

Jeník:
Rád vidím Mařenko, že to máš tady,
vždyť já už od rána nevidím hlady.

Vypravěč:
Zmizely dětičky potají v houštině,
marně však pátrali po sladké malině.
Zachvíli chudinkám nebylo do špásu,
protože zbloudili nemaje kompasu.
Dva dny a dvě noci šlapaly tiše,
potom jim začalo kručeti v břiše.
Usedli do trávy neznaje data,
tu Mařce se zjevila Morgána Fata.

Mařenka:
Pohlédni Jeníku, co máme za kliku,
město zřím veliké, je celé z perníku.

Jeník:
Asi máš vidění v neblahé předtuše,
dyť seš jen Mařena a žádná Libuše.
Tak přestaň věštit a nazuj si holínky,
půjdem si k svačině vyhrabat kořínky.

Vypravěč:
Hrabali dětičky, kde se to šiklo,
najednou na blízku světýlko bliklo.
Rychle se rozběhly k bílému puntíku,
Spatřily panelák, byl celý z perníku.
Vylezly na žebřík a plny spěchu,
jaly se pojídat slaďoučkou střechu.

Ježibaba:
Kdo tady mlaskáním ruší můj spánek?

Jeník:
Hú, to jsem jen já - vánek.

Ježibaba:
Já ti dám vánek prolhaný pacholku,
střechu mi sežereš beze všech okolků?

Vypravěč:
A babice, která kdys bývala kráskou,
spatřila Jeníka a hned vzplála láskou.

Ježibaba:
Jeníčku, miláčku, slez rychle dolů,
koupím ti prstýnek, žít budem spolu.
Láskou snad uhořím, Love you![lav jů] Je t'aime![že tén]

Jeník:
Na to ti neskočím, copak sem kretén?

Ježibaba:
Tak buďte proklatí ty i ta děva,
kéž vám můj perníček potrhá střeva.