veruška

Vždycky jsem byla nějak zvláštně propojená se
svou rodinou mojí nejlepší kamarádkou. Máma
mi vyprávěla, že když jsem byla ještě malá a ona
v duchu pomyslela na nějakou písničku, já jsem
si ji zničehonic začala prozpěvovat, i když jsem
předtím třeba vůbec neznala slova. A s mou nejlepší
kamarádkou Bárou se nám často stává, že najednou
řekneme nahlas jednu a tutéž větu. Vypadá to, jako
kdybychom si snad četly myšlenky. Ale poslední
dobou už je to dost divný. Večer, když se snažím
usnou, mi najednou začne bzučet v uších. Nejdřív
slabě a potom čím dál tím silněji. když už je ten
zvuk nesnesitelnej, najedou se změní ve změť
hlasů a po chvíli už rozeznám útržky rozhovorů,
jako když blbne telefon. Zdá se mi, že mám v hlavě
nějakou psychickou anténu a ráda bych se ji naučila
pořádně vyladit, abych se svými schopnostmi uměla
zacházet.