Jdi na obsah Jdi na menu
 


vítr

3. 2. 2009

Napíšu Vám, co se mi přihodilo, i když je to už dávno.
Jezdila jsem na hory už jako malá, kde jsem měla a mám kamarádku a ta měla staršího bratra. Byl ženatý a moc nešťastný, protože mu to doma neklapalo. Děti se mu moc nevyvedly. Mě ho bylo moc líto a on to možná věděl. Byli jsme kamarádi, i když jsem pro něj byla jen "malá holka." Byl o 8 let starší než já. Když jsem dospěla, už měl 4 děti a já pochopila, že kamarádství přerostlo v něco víc, z čeho jsem měla strach. Vždy jsem se na chatu těšila na mou kámošku i jejího bratra. Byla jsem svobodná a nešťastná tím, že on je nešťastný. A tak postupně si mě zamiloval i on. Ale byla to láska spíše platonická. Pak jsem se vdala a vše přestalo, i když v mém srdíčku byl stále.
Jednou jsem přijela na chatu a sousedka mi řekla, že spáchal sebevraždu... V tu chvíli jsem úplně přestala dýchat.
Odpoledne mi jeho sestra řekla, že se po vesnici povídá, že než to učinil, že byl celou noc u naší chaty a pil tam víno. Flašku jsem tam opravdu našla.
Manžel viděl, že mi není do řeči a tak mě nechal na pokoji. Večer jsem to už nemohla vydržet a odešla jsem před chatu a seděla jsem tam na lavičce. Pak jsem dala volno slzám a ani nevím, jak dlouho jsem brečela. Najednou z ničeho nic mi začal okolo obličeje foukat jemný vítr a všechny slzy mi osušil a mě se už brečet nechtělo. Zároveň jsem si uvědomila, že ten vítr byl jen u mne a okolo se nepohnul ani lísteček. Ještě dlouho jsem seděla venku a přemýšlela nad tím, jestli to byl on a jestli se přišel se mnou rozloučit.
Už nikdy víc se mi nic takového nestalo a je to už skoro 17let. Ale stále to mám v sobě, i když to už bolet přestalo.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář